Poprvé v životě jsem viděl člověka létat na nohách. Se studentem aplikované kineziologie FSPS MUNI Mirem jsme v Komecu společně potrénovali. Běžel přede mnou. Udivovala mě jeho konstantní rychlost, kterou si po celou dobu držel. A to ke konci ještě zrychloval. Všechny běžce jsme po cestě předbíhali. Mirovo ruka vždy s pozdravem vylítla nahoru a v tu ránu jsme byli fuč. No měl jsem co dělat, abych se mu udržel v patách.

A jak to Miro zabil? – Péťo, musíme končit, tlačí mě červíček 😀

Díky Miro 😉